Historie plemene

Toto plemeno se na světě objevilo asi před 4.000 lety a dělalo společníka např. Lorensovi II., Kleopatře nebo Klaudiusovi. Byl známý, jako plemeno bohatých a každý, kdo chtěl ve společnosti něco znamenat, musel vlastnit Maltézského psíka. Tvrzení, že Maltézáček pochází z Malty není až taková pravda. Maltézáčci sice byli po dlouhé věky na Maltě známí, ale v té době současně sklízeli velkou popularitu i na Filipínách a v Číně. Do těchto zemí je měli původně zavést féničtí kupci z Malty. Jméno tohoto psíka tedy není odvozen od ostrovu Malta, z kama měl pocházet, ale přídavné jméno „maltézský“ pochází ze semitského slova „mŕlat“, což v překladu znamená „útočiště“ nebo „přístav“. Předci tohoto malého psíka žili v přístavech a pobřežních městech v centrálním Středozemí, kde razantně lovili myši a krysy, které hojně nacházeli v přístavních skladech a na palubách lodí. Maltézáček byl známý také ve starověkém Římě u římských patricijů, jako oblíbený společníck vdaných paní, a byl chválený Strabonem, latinským básníkem prvního století našeho letopočtu. Zobrazení Maltézáčka mnohými renesančními malíři, jako např. Rubens a Goja, ho zpodobňují jako malého psíka, důstojně stojícího uprostřed dobových salonů po boku krásných dam. Na konci 19.století toto plemeno velmi prořídlo a Maltézáček byl velice vzácný. Avšak díky specialistům, kteří se zaměřili na jeho záchranu a šíření, se zániku tohoto plemene zabránilo. 
Maltézáček byl přiznán FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.